Klimatické změny jsou nezvratitelné. Před dvaceti lety jsme se museli naučit poradit si s povodněmi. Nová situace nastává s obdobím sucha. Bude třeba radikálně změnit přístup k současným zdrojům vody, ať už povrchovým, či podzemním. A bude to třeba udělat brzy.
Česká republika je prakticky odkázána na množství srážkových vod. Potřebujeme proto vodu, která na naše území spadne, maximálně využívat. Prvním úkolem je zabránit jí, aby z našeho území odtekla. A následně se ji musíme naučit opakovaně využívat všude tam, kde je to možné.
Na prvním místě stojí využití málo znečištěné vodu pro další účely a na druhém znovuvyužití vyčištěné odpadní vody, která má řadě případů lepší kvalitu než voda povrchová. Proto je ve všech technicky zaměřených médiích už více než deset let horkým tématem takzvaná „šedá voda“. Odborníci nabízejí řady postupů a technologií pro její recyklaci. Jenže zatím zůstáváme hlavně u teoretických úvah.
V zemích, jako je USA, Austrálie, Izrael, Švédsko, Holandsko a další, se zabývají rozdělováním odpadních vod u zdroje a využíváním šedých a vyčištěných odpadních vod již dlouho dobu.
U nás jsou developerské projekty, které technologie na úpravu vod využívají, velmi ojedinělé. Jedním z mála se chlubí Skanska*, pevně ale doufám, že se po vydání normy konečně přidají další.
Bílá, šedá, hnědá, černá, dešťová voda – jaký je mezi nimi rozdíl?
Šedá voda vzniká uvnitř budov. Jde o splaškové odpadní vody, které neobsahující fekálie a moč – odtékají tedy z umyvadel, praček, van, sprch, dřezů apod. Podstatné je, že recyklovanou šedou vodu je možné po úpravě využívat jako vodu provozní (tzv. bílá voda) pro splachování záchodů nebo zalévání zahrad.
Šedou vodu nelze považovat a zaměňovat za dešťovou vodu, jejíž využívání už je nějakou dobu možné (dotace “dešťovka”). Každá z nich potřebuje naprosto odlišný způsob čistění a úpravy, aby bylo dosaženo dané koncové kvality vody.
Černá voda obsahuje vyšší množství koliformních bakterií pocházejících z lidského trávicího traktu. Vyžaduje tedy zcela jiný způsob čištění a lze ji využívat omezeněji. Například voda z kuchyní bývá často díky zbytkům potravin klasifikována jako černá.
Právě proto, že že šedá voda vzniká ve všech domácnostech bez výjimky, její čištění není technologicky náročné a potenciální úspory mohou být obrovské, chci se zaměřit právě na ni. Stejně jako existuje dotační program pro aktivní a bezpečné využívání dešťové vody, měl by urychleně vzniknout stejný program pro vodu šedou.
Proč se tomu potřebujeme věnovat v Praze?
Nejprve pár čísel
- V pražských domácnostech ročně na toaletách prosplachujeme cca 12 milionů m3 kvalitní pitné vody – tedy pětidenní spotřebu pití pro celou Evropu.**
- Průměrná roční spotřeba pitné vody v domácnosti na Pražana byla 39 000 litrů, což odpovídá přibližně objemu nádrže 19 hasičských aut.**
- Bytový dům s 200 jednotkami a 350 obyvateli může generovat 15–19 mil. litrů vody ročně. V případě hotelu s 200 pokoji to může být dokonce ještě více, a to kvůli častému praní ložního prádla a ručníků. *
- Fitness zařízení s více než 500 uživateli denně vyprodukují 11 mil. litrů vody ročně. *
- Pražská infrastruktura pro čištění odpadních vod je poddimenzovaná. Připojit nově postavený objekt na čistírnu je téměř nadlidský výkon.
Co by se změnilo, kdybychom začali správně pracovat se šedou vodou a dešťovkou?
- Využívání šedé vody ušetří v rodinném nebo bytovém domě až 70 l pitné vody na osobu a den.
- Recyklace šedé vody by snížilo poptávku po vnějším zásobování vodou dokonce i o více než 40 %. Pomohlo by to také snížit zátěž na čistírny odpadních vod.
Pokud k výše uvedenému přičteme využití dešťové vody, vody ze studní apod., pravděpodobně bychom měli řešení problémů se zásobováním vodou v mnoha geografických oblastech.
Dává to smysl, že?
Jenže se nejdříve musíme naučit odpadní vody čistit a správně využívat. A k tomu je třeba norma.
Normu na využívání dešťové a šedé vody máme. Od srpna 2018.
Jak se šíří povědomí o šedé vodě a možnostech jejího využití, mění se (pomalu) i příslušné předpisy. Představa jednoduchého zachycení, filtrace a využití do 24 hodin pro zavlažování dává stejný smysl jako využití šedé vody uvnitř budov například pro splachování.
V některých zemích se stává recyklace šedé vody závazným požadavkem pro výstavbu nových budov o určité velikosti. Lze očekávat, že se časem tento trend rozšíří zejména tam, kde se dají očekávat problémy se zásobováním vodou nebo nebude možné rozšířit kapacitu čističek odpadních vod.
Pikantní je, že jsme svou vlastní normu připravovali už v roce 2013 – měla číslo ČSN 75 6780 a byly v ní popsány požadavky na předčištění, skladování a zacházení s odpadními vodami. Norma vycházela z anglické normy BS 8525-1 [1]. Obsahovala i část, týkající se využití energie z šedé vody. Norma se ale nějak nějak zadrhla na SZÚ a následně bylo vydání pozastaveno, protože už byla na cestě evropská norma s číslem EN 16941-1.
Ta byla vydána v lednu 2018 a začne platit od 1.8.2018, tedy už za pár týdnů. Zatím je text stále k dispozici jen v angličtině, ale překlad na sebe určitě nedá dlouho čekat.
Tato evropská norma specifikuje požadavky a dává doporučení pro navrhování, dimenzování, instalaci, identifikaci, uvádění do provozu a údržbu systémů sběru dešťové vody pro další využití dešťové vody. Specifikuje rovněž minimální požadavky na tyto systémy.
Z oblasti působnosti této evropské normy je vyloučeno použití jako pitné vody a pro přípravu jídel, použití pro účely osobní hygieny, decentralizované útlumy a infiltrace.
Existuje i národní akční plán boje se suchem, který změny podporuje
V listopadu 2017 mluvil v televizním pořadu Rozstřel o nutných změnách v zacházení s pitnou a odpadní vodou ministr životního prostředí Brabec.
Bylo to těsně poté, kdy vláda přijala Národní akční plán na opatření na boj s klimatickými změnami v objemu 18 miliard korun. Z toho jedna miliarda půjde z domácích zdrojů, zbytek formou dotací zejména z Bruselu. Jedním z výsledků, který už přešel do praxe, byl dotační titul „Dešťovka“.
Plán obsahuje stovky opatření na zemědělské i lesní půdě, ale i ve městech. „V posledních možná více než sto letech jsme odváděli vodu z krajiny, rovnali řeky, dělali meliorační opatření na polích, vysoušeli mokřady, ale voda nám začala scházet,“ uvedl. Podle odhadu, který ministr zmínil, by měla půda udržet 9 miliard kubických metrů vody, ale ve skutečnosti udrží jen pět miliard.
„Máme celou řadu plánů i s takzvanou šedou vodou, která odchází třeba z umyvadel a je možno ji opět po zpracování použít ke splachování WC. Splachujeme, stejně jako mnohé jiné evropské země, pitnou vodou, což je barbarství a v některých zemích, včetně třeba Izraele, kde vodou umí šetřit, se to dnes považuje za něco nepřípustného,“ řekl ministr. „Žijeme ve vodním blahobytu, ten ale skončil,“ dodal.
Jak se na to dívám já?
- Je třeba začít tlačit developery do toho, aby využívání šedé a dešťové vody aktivně zapracovávali do všech nových projektů. Ihned.
- Majitele rodinných domů je třeba motivovat ke správnému čistění a následnému využívání šedé vody pomocí dotací na filtrační zařízení. Díky nim budou moci začít rychleji šetřit vodu, peníze i krajinu, ve které žijeme.
- Je třeba urychleně začít se šedou vodou pracovat v bytových domech. I tady mohou významně pomoci dotační tituly. Metod a metodik je řada, jen je uvést do praxe.
- Eliminujeme zbytečné plasty, třídíme odpad, uklízíme republiku. Skvělé – znamená to, že to jde, když se chce! Teď je načase začít přemýšlet a mluvit o vodě. A nemyslím tím oceán. Začít bychom měli u nás – u našich vodovodních kohoutků a zahradních hadic.
Je zvláštní, že se Národní plán rozběhl bez potřebných norem, které jsou ale nezbytnou podmínkou pro masivní nasazování potřebných technologií. Je zřejmé, že je třeba se trvale zajímat, ptát, pomáhat a tlačit – aby to, co se slavnostně odprezentovalo v médiích už před rokem a půl, přešlo co nejdříve do každodenní reality. Protože klimatické změny na naši legislativu čekat nebudou.
Chci situaci aktivně začít řešit.
Zdroje:
* odborný portál Tzb-info.cz
** Skanska.cz